O nemocnici

23.2.2021

Nadrotmistryně Lenka Válková pracuje již skoro rok v Nemocnici AGEL Valašské Meziříčí na covid jednotce a vykonává činnosti všeobecné sestry. Jejím zaměstnavatelem je však Armáda ČR a kmenovým pracovištěm je specializovaná infekční nemocnice Těchonín. Pojďme si společně přiblížit práci této setry v obou nemocnicích.

Sloužíte u Odboru biologické ochrany Těchonín – můžete představit veřejnosti, co se pod tímto pojmem skrývá?

Odbor biologické ochrany je specializované zdravotnické zařízení Armády České republiky, které slouží ke komplexnímu zabezpečení biologické ochrany AČR a potažmo i ostatních občanů ČR. Součástí tohoto odboru je specializovaná infekční nemocnice pro izolaci a léčení osob se zvláště nebezpečnými a exotickými, s laboratořemi pro diagnostiku vybraných biologických agens. Toto zařízení je současně také výukové, výcvikové a školicí středisko pro vojenské a civilní specialisty jak z České republiky, tak v rámci NATO.

Jaké tedy nemoci je možno léčit v této pro veřejnost „utajované“ nemocnici?

Tato nemocnice není utajovaná, to je jenom jakási pověst, která o ní koluje z doby dávno minulé. Ba naopak, tato nemocnice je dokonce součástí Integrovaného záchranného systému České republiky. Pro laickou představu mezi vysoce nakažlivé nemoci patří například Ebola, SARS, MERS a celá řada dalších nemocí.

Jak jste se vůbec dostal/a k této profesi v SIN Těchonín?

Náhoda v rámci kariérního zařazení, touha něco ve vlastním životě změnit

Jste voják, Jakou máte hodnost? Funguje i zde vše na bázi rozkazů, nebo je prostředí pro Vás specifické?

Nadrotmistryně. Armáda Vás naučí přijímat a překonávat výzvy, zbytečně se neptat, neřešit a plnit rozkazy, příkazy, úkoly stanovené nadřízeným. To se vám ale ve výsledku hodí i na pracovišti jako je například toto.  

Musela jste před příchodem do Těchonína skládat i nějaké fyzické a psychické testy, nebo stačilo vaše vzdělání?

Civilní odborné vzdělání není pro armádní potřeby obvykle dostačující a je nutné se i nadále vzdělávat. Kritéria pro přijetí k armádě ČR jsou stejná pro všechny zájemce, pochopitelně různá míra naplnění těchto kritérií může posléze limitovat vaši kariéru v armádě. Jako zdravotníci jsme pro armádu považováni za specialisty, proto je pro nás ten samotný proces vstupu do armády nepatrně odlišný, než u ostatních vojenských odborností. Ale i my musíme splnit fyzické a psychické testy a nezbytný základní vojenský výcvik v trvání 3 měsíců.

Oslovujete se mezi sebou ve vašem kmenovém zaměstnání hodností?

Specifikem výkonu zdravotnického povolání je obvykle oslovení jménem, je nezbytné znát jména svých kolegů-příslušníků jiné jednotky v rámci služby, která je součástí cvičení, výkonu povolání v SIN, i přes hodnostní zařazení. Jsme navíc relativně malý kolektiv, takže máme vybudované i pevné mezilidské vztahy. V běžném vojenském životě se pochopitelně i my představujeme hodností, příjmením a zařazením.

OBO je jedním z mála zařízení v ČR, které může léčit nebezpečné nemoci se stupněm biologického rizika 4 (smrtící nákazy), jste na tohle připraveni?

Prioritně je pro tuto léčbu vyhrazeno speciální oddělení Infekční kliniky nemocnice na Bulovce. SIN Těchonín je jakýmsi druhým stupněm léčby a izolace v případě výskytu vysoce nakažlivé choroby v ČR.  A ano, jsme na to připraveni. Pravidelně se účastníme intenzivní přípravy všech vojenských zdravotníků a dalšího vojenského personálu nutného k eventuální aktivaci SIN Těchonín.

Bylo pro vás těžké si udělat nástavbu v rámci ARIPu? Případně byla to nějaké podmínka pro fungování v Těchoníně?

ARIP se snažím tč. úspěšně dokončit

Proč právě Armáda ČR? Proč ne rovnou intenzivní péče v nemocnici?

O roku 2007 do roku 2016 jsem pracovala na Traumatologickém oddělení ve Fakultní nemocnici Ostrava, 2008-2015 JIP. Od roku 2016 do roku 2017 ARO Městské nemocnice Ostrava-Fifejdy. Roku 2016 jsem se hlásila do aktivní zálohy Odboru biologické ochrany Těchonín, Agentury vojenského zdravotnictví, chtěla jsem poznat nové lidi, personalistu zaujalo slovo traumatologie. Jako sestru s praxí na úrazovém oddělení mě pobídnul k přihlášení se ke vstupu do armády a já zjistila co to obnáší, souhlasila a vyplnila příslušné formuláře. Neměla jsem co ztratit, původně jsem díky životním okolnostem z Ostravy mířila do Prahy, náhoda mě donutila zůstat v Ostravě a vstup do armády ve třiceti letech byl výzvou.

Jak často míváte směny v Nemocnici AGEL Valašské Meziříčí?

Každý všední den mimo víkendů a dny pracovního klidu, v nemocnici trávím ¾ měsíce, necelý týden pak plním povinnosti vyplývající z mé pracovní pozice vojáka z povolání. V této otázce musím poděkovat vlastnímu vedení a kolegům, vychází potřebám nemocnice maximálně vstříc a preferenčně mi umožňují stážovat

Proč jste si vybrala právě naši nemocnici?

V rámci bydliště a dojíždění. Předchozí zaměstnání byly nemocnice fakultního typu a jejich rozsah péče a např. spektrum operačních zákroků byl rozsáhlý. Měla jsem obavy ze změny. Dnes jsem ráda, že jsem se stala součástí této nemocnice, úroveň poskytované péče je v rámci intenzivní péče vysoká,  lidé kolem mě jsou nakloněni trendům, přátelští, staniční sestry lidské, schopné manažerky a vedení vstřícné. Jako specialista školen v rámci infekčních chorob musím pochválit hygienicko-epidemiologický systém zavedený v infekčních prostorech covidové jednotky

Co je zde vaší náplní práce?

Jsem všeobecná sestra, díky ranním směnám jsem ve všední dny v rámci covidové jednotky k dispozici službukonajícímu personálu. Od hygienické péče přes asistenci u odborných výkonů. Nemám přidělené pacienty, ale činnosti

Jak Vás bere lékařský a ošetřovatelský personál co by člověka z armády?

Subjektivně vnímám, že velmi dobře a mám štěstí na lidi, které kolem sebe mám. Necítím se být mimo ně, ale jako součást týmu. Jsem jim vděčná za to, jak mě přijali. Mají můj obdiv a úctu. V této době je obdivuji jako supermámy, supertáty, partnery, partnerky. Obdivuji jejich rodiny a jejich blízké. Bez OČR, s nezbytnými nemocenskými, přichází v rámci služeb dennodenně do styku s nakaženými, jsou nuceni pracovat bez přestávky několik hodin v ochranných pracovních pomůckách a na rozdíl ode mě pro to nebyli vyškoleni. Po čtyřech měsících je znát únava a vyčerpání a přesto uvnitř v rámci covidária podávají 100% výkon. Tato doba je těžká pro většinu obyvatel naší republiky, neexistuje moc profesí, kde zodpovídáte za lidský život, jste nuceni přijmout změnu v rámci zdravotního stavu a např. věku hospitalizovaných, ať už užitím celotělových ochranných pomůcek či systémem péče. Nejsme překvapeni, že se na odděleních vyskytují pacienti, které je nutno izolovat, to bylo součástí běžného provozu už předtím. Jsme překvapeni množstvím těchto osob, kdy je místo boxů nutno vyčlenit celá oddělení. Jsme překvapeni zesměšňováním a dehonestací našeho zaměstnání. Na jaře hrdinové, dnes výsměch ve smyslu toho, že jsme překvapeni, že máme v nemocnici nemocné, že jsme součástí „covid“ divadla, že naše práce je posláním a když ji nezvládáme, ať jdeme k pásu. Smutné.

Jste zde i tehdy, když nejsou kovidoví pacienti, nebo je to nyní obdobná výpomoc jako vojáků armády z jiné jednotky?

Ano, jsem. V rámci udržení a zvyšování odbornosti stážuji v nemocnici od ledna roku 2019 na anesteziologicko-resuscitačním oddělením. Kolegům z jiných jednotek děkuji za nasazení, ochotu, profesionalitu a kvalitní reprezentaci AČR.

Může Vás armáda kdykoliv povolat do kterékoliv jiné nemocnice nebo přímo vojenské nemocnice?

Může, jako voják plním rozkazy, jsem součást systému. Mé úkoly se mohou proto ze dne změnit v rámci mé odbornosti a potřeb armády nebo požadavků ČR.

Speciální infekční nemocnice zatím aktivována nebyla, i přesto, že je hraniční kapacita v jiných nemocnicích naplněna, proč si myslíte, že tomu tak je?

Tuto otázku mi zcela nepřísluší komentovat, ale klíčem k odpovědi je velice omezená kapacita nemocnice a s tím spojená velká náročnost na počet personálu.  Ačkoliv je COVID bezesporu závažné infekční onemocnění, tak SIN Těchonín je určená k léčbě ještě nebezpečnějších nákaz. Kromě stálého stavu, který stážuje stejně jako já ve zdravotnických zařízeních po celé ČR jsou našimi kolegy a personálem potřebným v případě aktivace další příslušníci z polních nemocnic AČR a také našich Aktivních záloh. Ti všichni by v případě aktivace museli opustit své stážové pozice v civilních zařízeních.  

Jezdíte pomáhat jako zdravotník i na nějaké zahraniční mise, nebo jste se v minulosti již účastnil/a?

Doposud jsem na žádné zahraniční misi nebyla a mojí prioritou je plnění úkolů v rámci SIN Těchonín. To ale neznamená, že se v budoucnu nějaké vojenské mise jako zdravotník nezúčastním. Vše vyplývá z úkolů, které AČR v zahraničních operacích plní a bude plnit

Jak je to se mzdovými náklady, hradí Vám plat armáda ČR?

Ano, jsem příslušníkem AČR a vykonávání zdravotnické činnosti byť formou stáže je podmínkou k udržení mé odbornosti. Pro civilní zdravotnická zařízení ve spojení s naší odbornou stáží ale nevznikají žádné platové náklady.

Covid je bohužel i o umírání, setkala jste se dříve na některém pracovišti s pacientem, kterému šlo o život, případě podlehl svým zraněním?

Ano. V nemocnici fakultního typu jsem pracovala od roku 2007 a během své praxe jsem se setkávala se smrtí poměrně často. Jednalo se různé diagnózy, stavy a komplikace, na jejichž konci byla smrt, ať neočekávaná, či vnímána jako úleva, vysvobození hospitalizovaného. Na covidovém oddělení ji vnímám jinak. Nechcete si ji připustit jako rutinu, průvodce a běžnou součást této nákazy. Nikdy předtím jsem se nesetkala s tím, že bych poskytovala ošetřovatelskou péči pacientům stejné diagnózy, s různě závažným stupněm a proměnlivostí stavu, proto vnímám i četnost jejich úmrtí výrazněji, než kdyby se jednalo o stejný počet úmrtí za stejné období v rámci různých diagnóz. Jejich smrt má společného jmenovatele a tím je COVID

Co vaše rodina na to, že sloužíte právě přímo u covidových pacientů, případně kdykoliv vám mohou dovést pacienta v Těchoníně s nějakou závažnou nakažlivou nemocí, nebojí se o vás?

Obavy blízkých osob jsou, já si je nepřipouštím, o své profesi nepochybuji a riziko, které je s ní spojeno si připouštím do výše svých znalostí a schopností. Věřím ve funkčnost systému, ať už konkrétně v SIN nebo v nemocnici, nastaveným pravidlům, osobním ochranným prostředkům, dekontaminačním postupům a disciplinovanosti svých kolegů. Větší ohrožení jsem pociťovala během běžného provozu v rámci předchozího zaměstnání, kdy ochrana dýchacích cest a pracovního oděvu nebyla rutinní záležitostí, hospitalizovaní neměli jasnou anamnézu, byly hospitalizováni z jiných důvodů a příznaky infekce se u nich projevily během hospitalizace, nebo se jednalo o náhodný záchyt na základě symptomů a plnění ordinací lékaře.