O nemocnici

29.6.2022

Vystudovala magisterské studium na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, aby se následně po několika letech rozhodla pokračovat v navazujících doktorandských studiích. Řeč je o PhDr. Haně Locihové, Ph.D., MPH, která v rámci své pracovní činnosti učí na Střední zdravotnické škole AGEL v Ostravě, dále na Lékařské fakultě v Ostravě a vykonává vědeckou a publikační činnost při Vzdělávacím a výzkumném institutu AGEL, kterou v rámci grantu realizuje právě v nemocnicích společnosti AGEL.

Pojďme se paní doktorko vrátit k vašim začátkům ve zdravotnictví -  kromě staniční a vrchní sestry na ARO Nemocnice AGEL Valašské Meziříčí, jste pracovala i v pražské fakultní nemocnici, nebo na záchranné službě – bavila vás práce s pacienty u lůžka?
Ano, bavila, každá pozice měla své specifika. V průběhu magisterského studia na 1. LF UK jsem nastoupila na úvazek 0,5 na metabolickou jednotku Královské Vinohrady, kde jsem strávila necelé dva roky. Všechny začátky byly náročné, ale byly velmi dobrým odrazovým můstkem. Po svém návratu na Moravu jsem nastoupila na anesteziologicko-resuscitační oddělení Nemocnice AGEL Valašské Meziříčí, které se stalo moji srdeční záležitostí. Práce na záchranné službě byla úplně odlišná, ale velmi obohacující a díky této zkušenosti jsem měla ucelený přehled toho, co se děje před a za branami nemocnic.

Říkáte, že zdejší ARO bylo pro vás srdeční záležitostí, naplňovalo Vás to tedy jak lidsky, tak i odborně?
Ano, k pozici jsem se dostala díky staniční sestře Pavle Zapletalové. Byla to právě ona, která ve mně viděla a vnímala můj potenciál a pomohla mi jej rozvinout tímto směrem. Naplňovalo mne to ohromně, byla to velká životní zkušenost, za kterou jsem velmi ráda a posunula mne tam, kde jsem nyní. Když se na to retrospektivně podívám, bylo mi 25 let, byla jsem „střelec“ a mnohé věci bych dnes s odstupem času řešila jinak, ale také na mnohé odborné věci, které jsme prováděli, jsem byla pyšná. Intenzivní obory v nemocnici a personál, který poskytuje ošetřovatelskou péči, si zaslouží můj obdiv a já si dodnes vážím toho, že jsem mohla být toho součástí.

Co Vás přimělo, že jste se rozhodla postupně pokračovat ve studiu PhDr., MPH a Ph.D.?
Jak jsem již zmínila, byla to ta šance, kterou jsem od staniční sestry dostala, tedy jít na pozici ve 25 letech a vést generačně starší sestry, které mne levou zadní při jakékoliv odborné činnosti strčily do kapsy. Věděla jsem, že pokud chci získat jejich respekt, musím něčím vynikat. Léta praxe nenaženete, ale to, co jsem byla schopna ovlivnit, bylo vědění a poznatky. Tam jsem si dala trvalý závazek vůči sobě, že pokud mám personál vést, musím vědět.

Již více jak rok učíte na Střední zdravotnické škole AGEL v Ostravě – jaké to bylo přejít od lůžka pacienta ke studentům?
Skok. Byla jsem zvyklá pracovat v tempu a kdo mě osobně zná, tak ví, že mluvím a konám stejně rychle. Musela jsem zpomalit, aby mi studenti rozuměli.

Jaké předměty učíte?
Patologii, ošetřovatelské postupy a první pomoc.

Co považujete v rámci budoucí práce všech současných studentů za nejdůležitější vlastnost, se kterou by žáci měli být ztotožněni?
Měli by mít pokoru…k personálu, k pacientům, k oboru. Vypozorovala jsem ale jednu věc. Pozitivum, které v současnosti vnímám, je zvýšený zájem o náš obor, mnozí laici si uvědomili, jak záslužná činnost to je a v současné nejisté ekonomické situaci na tento obor začalo být pohlíženo opět na prestižní s jistotou zaměstnání.

Kromě výuky se věnujete také vědecké činnosti, můžete čtenářům představit vaše články?
Mé odborné články se zabývají problematikou spánku u hospitalizovaných pacientů z mnoha různých pohledů od jeho kvality počínaje, přes rušivé faktory, které spánek ovlivňují po intervence sloužící k jeho zlepšování.  Svět se pomyslně zmenšil, vše se odesílá přes různé databáze, naše články otiskly namátkou Brazílie (Sleep Science), Turecko (Journal of Turkish Sleep Medicine), Rumunsko (Romanian Journal of Anaesthesia and Intensive Care) nebo v impaktovaném časopise Evropské společnosti pro spánkovou medicínu (Journal of Sleep Research).

Jak dlouho člověku trvá, než odborný článek převezme vědecký celosvětový časopis k otištění?
Tohle je boj… je pro mne norma, že napoprvé neuspěji a hledám jiná periodika. Běžně od ukončení rukopisu a jeho vydání uplyne doba 6 – 9 měsíců. Nyní např.  čekám na výsledek recenzního řízení článku, který mám v Austrálii s nejistým výsledkem.

Vím, že jste získala na svou vědeckou práci finance z grantů Vzdělávacího a výzkumného institutu AGEL
Ano, jeden grant jsem ukončila a realizace této studie probíhala v Nemocnici AGEL Nový Jičín, druhý aktuální je realizován v Nemocnici AGEL Valašské Meziříčí. Myslím, že v holdingu je velký vědecký potenciál. Pokud mohu mluvit za sestry a vědecký rozvoj ve skupině, dokázala bych si představit zřízení institutu tzv. Research Nurses – výzkumné sestry, který se v zahraničí velmi osvědčil.

Jak probíhá vůbec vaše vědecká činnost a výzkum?
Velmi rigidně, máte přesně definovanou metodiku, kterou je třeba respektovat pro validitu získaných dat a termíny. Se sběrem dat mně pomohly sestry, bez kterých bych se nikdy neobešla, a jim patří velké díky. Pak následuje statistická analýza a jejich interpretace a finální je diseminace výsledků. Aktuální výzkum ve valašskomeziříčské nemocnici byl původně zaměřen jiným směrem, nakonec jsem poslední jeho fázi musela operativně kvůli pandemii změnit a byla realizována průřezová studie zaměřena na objektivní hodnocení kvality spánku u pacientů s COVID- 19.

 Je práce na článku a jeho otištění spíše sólová činnost, nebo potřebujete mít podporu od kolektivu, případně zdravotnického zařízení?
Je s výhodou, když máte vždy oporu.

Je možnost nějakým způsobem přesvědčit zahraniční vydavatelství odborných periodik o tom, aby právě váš článek byl medializován?
Tohle v kvalitních časopisech ovlivnit nelze, vše je anonymizováno a recenzováno dvěma nezávislými recenzenty, pokud článek dosahuje odborných kvalit je přijat, pokud tomu tak není, je nekompromisně zamítnut.

Pravidelně přednášíte i na různých typech konferencí a sympozií včetně AGEL Sympozia…
Je to pro mne cesta, jak být v interakci s jinými odbornými pracovníky, pokusit se přesvědčit je o svých myšlenkách a současně se vzájemně obohatit.

Jedním z vašich témat je spánek, jak jste již sama uvedla - jak tedy ve vašich očích ovlivňuje člověka, respektive pacienta a jeho způsob bytí?
Zcela zásadním způsobem -  není prakticky na světě živý tvor, který by neměl potřebu spánku. Spánek ovlivňuje téměř všechny procesy v našem těle a jeho poruchy jsou ve společnosti docela četně zastoupeny a mají významné negativní důsledky pro náš organismus.

Kromě vědecké činnosti jste dosáhla i možnosti být vedena jako soudní znalec v oboru zdravotnictví - ošetřovatelství, jaká byla tato cesta?
Cesta byla poměrně snadná, s myšlenkou jsem si pohrávala poměrně dlouho. Jak jsem se rozhodla, konala jsem a vnímala významný nepoměr množství sester v systému versus počet soudních znalkyň. Musela jsem splňovat odborná kritéria a absolvovat certifikovaný kurz v Brně. Poté jsem poslala vyplněnou žádost se všemi náležitostmi na soud, kde žádost byla posouzena kladně. Jako soudní znalkyně mohu zpracovávat posudky na základě objednatele (fyzická osoba, právnická osoba), kdy je podezření na pochybení při poskytování ošetřovatelské péče.

Co máte v plánu do budoucna? Učíte, děláte vědecké výzkumy, k tomu máte dvě malé děti, asi není potřeba dodávat, jak moc náročné je skloubit rodinný a pracovní život…
Plány zásadní nemám, v současnosti se finalizuje multicentrická studie, které jsem součástí, pokud to vyjde, bude tohle moje vědecká budoucnost.