O nemocnici

24.8.2022

Již 14 let pracuje Bc. Anna Staňková na anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO) Nemocnice AGEL Valašské Meziříčí. Nastoupila zde po škole jako zdravotnický záchranář. V rámci svých volnočasových aktivit se věnuje společně s kolegyní z oddělení, se všeobecnou sestrou Marcelou Urbanovou, školení první pomoci nejen pro laickou veřejnost, ale i pro firmy a jejich zaměstnance.

Dlouhá léta pracujete na anesteziologicko-resuscitačním oddělení, můžete veřejnosti přiblížit, jak velký je rozdíl resuscitovat na oddělení s pomocí přístrojů ve srovnání s prostředím, kde si musíte pomoci do příjezdu záchranné služby jen sami?

Na oddělení nikdy člověk není sám, má za sebou oporu v kolegyních a hlavně lékaře, který resuscitaci vede. V terénu se pak člověk musí spoléhat jen na sebe, svůj úsudek a musí mu stačit jen holé ruce.

Co je do příjezdu zdravotníků nejdůležitější, pokud jsem svědkem náhlého srdečního a oběhového selhání? Čeho by se neměl laik obávat, pokud začne resuscitovat?

Důležité je se nebát! Volat ihned 155, neprodleně zahájit resuscitaci, dbát na rady dispečera záchranné služby. Hodně lidí má strach, že by mohli postiženému ještě více ublížit, to je však omyl. Dispečer je vždy navede na správnou cestu.

Jaká je nyní doporučená správná technika resuscitace?

Doporučený postup v rámci laické resuscitace je poměr 30:2, tedy 30 stlačení hrudníku a 2 umělé vdechy nebo pouze stlačovat hrudník, nepřetržitě přibližně 100krát za minutu.

Je potřeba provádět i dýchání z úst do úst?

Umělé dýchání není již zcela doporučováno (nesprávná technika, neznalost, nervozita, přenos infekce), postačí nepřetržité stlačování hrudníku až do příjezdu ZZS.

Při resuscitaci hraje roli každá minuta, v prostředí mimo nemocnici, např. v obchodech či na sportovištích jsou k dispozici defibrilátory. Je schopen laik použít defibrilátor v krizové situaci bez proškolení?

AED neboli automatizovaný externí defibrilátor je přístroj, který rozpozná stav, kdy je potřeba podat srdci elektrický výboj, popřípadě navádí laika, jak správně resuscitovat. Je určený pro použití především laické veřejnosti, tedy není se čeho obávat, navádí krok po kroku, co má zachránce dělat.

S čím by zachránce neměl nikdy otálet?

V případě dětí je velmi důležité, jak došlo k náhlé zástavě oběhu. Vesměs dochází nejprve k dechové zástavě, tedy dušení cizím tělesem nebo například topení, a až poté k zástavě oběhové. Je tedy důležité se snažit nejprve vypudit cizí tělo údery do zad, popřípadě do dítěte několikrát vdechnout (5 x) a poté volat a dále dbát rad dispečera ZZS. U dospělých ve většině případů, až na tonutí, dochází nejprve k zástavě srdeční. Zde je nutné ihned zavolat ZZS a zahájit resuscitaci.

Proč je primárně laická resuscitace tak důležitá?

Laická resuscitace je velmi důležitá, protože pokud je včasně, rychle a nepřetržitě provedena, dává postiženému velkou šanci se vrátit zpět do normálního života.

Hraje časová prodleva a délka resuscitace významnou roli na pacientův neurologický stav v budoucnu? Ukládá se pacient do nějaké stabilizované polohy?

Je důležité si uvědomit, že po 5 minutách bez kyslíku mozkové buňky postupně začínají odumírat. Včasnou a kvalitně vedenou laickou resuscitací, kdy je kyslík do mozku uměle přiváděn, se šance, že mozek bude nenávratně poškozen, snižuje. Existují dvě polohy tzv. stabilizovaná (starší a složitější) a tzv. zotavovací poloha, kdy je pacient uložen na boku. Smyslem je, že postižený, v případě zvracení, nemá možnost zvratky vdechnout.

A na závěr vaše zkušenost z praxe, kdy pacient přijel se zástavou na ARO a následně odešel „po svých“?

Je jich za těch 14 let několik, vždy se to odvíjí od toho, že měl postižený štěstí na šikovného zachránce, který se nebál a konal. Bohužel mam i zkušenost opačnou, kdy nevědomost zachránce byla bohužel pro postiženého fatální.